...:::RYBÁŘI - KOŠŤÁLOV:::...
Dnes je úterý 17. října 2017 . Svátek má Hedvika.
Články

Rybářské závody i MO ČRS Košťálov v minulosti i teď

16.3.2016

Přátelské poměřování rybářských dovedností, umění i štěstí patří k tradičním rybářským aktivitám, jež k rybaření, které se označuje jako sportovní, odnepaměti patří. Nejinak tomu je i bylo také v naší organizaci. Nevím zda mi čtvrtstoletí zkušeností s místními rybářskými závody dává možnost k nějakým pamětnickým retrospektivám, ale celkem často vzpomínám na řadu závodů
v devadesátých letech, které se konaly v Levínské Olešnici pravidelně v druhé polovině června a kterých se obvykle zúčastňovalo několik desítek rybářů z bližšího i vzdálenějšího okolí. Do organizace závodu i samotného závodění se zapojovalo opravdu hodně místních rybářů a některé výkony zúčastněných byly vpravdě nezapomenutelné. Zejména konzumační čárky na bodovacích lístcích je možné s odstupem času řadit bez rozpaků k legendárním až heroickým! No, minulé století mělo bezpochyby své kouzlo.

Postupně se však zájem, jak o organizaci závodů, tak o samotné závodění jakoby někam vytratil. V letech 2006 až 2008 se nakonec závody ani nepořádaly. Důvody si lze jen domýšlet. Nicméně nebude asi od věci vzpomenout  pravidlo, že kde není vůle se cesta se hledá jen těžko. A pokles angažování členské základny do spolkového dění je skutečnost, která v posledních letech trápí snad všechna zájmová uskupení, rybáře kupodivu nevyjímaje. Proč tomu tak ale je, se lze jen domýšlet. Možná podobně jako v mezilidských vztazích platí téměř bez výjimky „za vším hledej ženu“, tak v ostatním lidském konání lze vysledovat jinou analogii – za vším hledej peníze. Ona i jen obvyklá suma nutně „spotřebovaných brigádnických hodin“ běžně musela čítat více než ekvivalent 5000,-  a vzhledem k tomu, ze startovné se obvykle celé převedlo do cen a zisky z občerstvení rozhodně nejsou při běžné účasti a obvyklých servisních nákladech nijak závratné je odraz ekonomické reality víc než zřejmý! Prodělek je také kšeft, ale špatný... a i čas jsou peníze...;)

Na druhou stranu ochota vedení místní organizace zprostředkovat rybářům akci, při které se mohou velmi zajímavě rybářsky vyžít a užít si pochytání na jednom ze sportovního hlediska nejzajímavějšího rybářského revíru v severovýchodních Čechách a to jak s ohledem na zarybnění tak okolního prostředí a zázemí, naštěstí nakonec převládla. Vzhledem k mým zkušenostem z aktivní účasti na spoustě rybářských závodů jsme první znovuobnovené závody v Levínské Olešnici koncipovali především pro spojení příjemného s užitečným – při kontrolních odlovech kapříků pocházejících ze samovýtěru po napuštění rybníka po opravách v roce 2004. Opravdu luxusní pochytání a příjemná atmosféra revíru udělala z řady tehdejších účastníků takříkajíc „štamgasty“, kteří se, pokud jen dost co málo mohli, zúčastnili všech dalších místních závodů a klidně i vícekrát do roka. Na jednu říjnovou „Dolovnou“, kdy asi dvacet nadšenců po závodě horko těžko hledalo svou výbavu v deseti centimetrových závějí, ale za čtyři hodiny brutálního chytání se odlovilo přes 800 kapříků, řada zúčastněných ráda vzpomíná dodnes!

Nebyla to ale jen nostalgie nebo nějaký okamžitý impuls, co mne přivedlo ke snahám se v této oblasti angažovat. Rybářské závodění mne bavilo od mých dávných začátků v rybářském kroužku a provázelo mne celou mou rybařinou. Rybářské závody byly vždycky sváteční událost. A nebylo to samozřejmě jen samotné závodění jako zápolení v dispciplíně „kdo nachytá nejvíc“, ale zejména společenský rozměr závodů – potkávání se s rybáři, kteří se kolem závodu „motají“ pravidelně jako aktivní a úspěšní závodníci, stejně jako rybáři, kteří to spíš jdou jednoduše zkusit a případně okouknout něco z triků a vychytávek těch zkušenějších nebo i těch, kteří si nejvíce užijí doprovodnou kulturu a občerstvení. Upřímně ona taková teplá klobáska, nebo voňavá gulášovka s měkkým chlebem přímo u vody má hodně do sebe! Nicméně tou hlavní motivací pro mne bylo zúročení zkušeností, které jsem nasbíral jako účastník poměrně velkého množství závodů pořádaných různými místními organizacemi, aby tak nějak efektivně naplnili článek stanov o rozvíjení rybářského sportu. Hodně věcí se mi na podobných akcích zamlouvalo, hodně jich ve mne budilo jisté rozpaky a nemálo jich ve mne zanechalo jednoznačné rozhodnutí – tak takhle určitě ne. Každopádně mne lákala možnost zkusit si uspořádání závodů podle svého nejlepšího vědomí a svědomí tak nějak ve své režii, abych si nakonec minimálně sám za sebe mohl říct: „Jo, takhle pěkně jsem si dlouho nepozávodil!“ 

Nejpodstatnější podmínka – přístupný a dobře zarybněný revír tu sice byl, ale finálně mne i dost věcí, které jsem musel, zejména v úplných začátcích nečekaně a velmi operativně řešit, zaskočilo. Zejména časová náročnost zajištění veškerých organizačních a provozních záležitostí, aby to bylo alespoň zhruba podle nějakého optimálního modelu, který jsem si naplánoval. Ono to na první ani druhý pohled nevypadá, ale je to takové to stokrát nic, co nakonec umořilo osla... Začne to nějakými odhady možné účasti, volbou termínu, délkou poločasů, přestávek, potom odpovídající inzercí, aby vůbec měl kdo a s kým závodit, zajištění hodnotných a zajímavých cen i trofejí, návrh a tisk bodovacích lístků, presenčních a výsledkových listin, výběrem, rozdělením a označením lovných míst, vymyšlením a nastavením alespoň trošku spravedlivého systému losování s co největším omezením vlivu lepších a horších míst, zajištění aby bylo losování fér, nastavení pravidel lovu včetně hodnocení a bodování, aby si zachytali i vyznavači pasivnějších způsobů lovu a zároveň aby se to zvládlo s omezeným množstvím rozhodčích a bylo to rychlé, jasné a bez dohadování...a to není ani zdaleka všechno co se řeší zařizuje, dohaduje a zajišťuje...

Samostatnou kapitolou je pak třeba zajištění občerstvení na podobné akci a to jak jeho přípravy, tak servisu kolem...vaření, ohřívání, objednávky, roznos, nápor o přestávce...prostě docela honička a nezřídka i stresy. 

Správné zpracování a vyhodnocení výsledků a důstojné vyhlášení je nakonec jen třešnička na dortu před finálním úklidem a uvedení potřebných věci do stavu před akcí. Nejde určit úplně přesně, ale suma sumárum, pro zodpovědného hlavního pořadatele je to minimálně třicet hodin....bratru, čtyři pracovní směny...“a to se vyplatí!“ Ovšem s ohledem na obvyklou praxi, že sponzoři se shánějí obtížně a já osobně na to nějak nemám buňky ani čas a nějak respektuji nastavenou praxi, že vybrané startovné by měli závodníci dostat zpět v cenách, se o ziskové operace opravdu nejedná. Abych tedy ze sebe nedělal úplného chudáčka, od roku 2013 mi je část hodin započítávána jako plnění brigádnické povinnosti (a to už se vyplatí opravdu!:)

Nicméně jedna věc mne osobně mrzí až trápí a tou je horší než sporadická účast členů naší organizace na těchto závodech. Loni jsem dokonce připravil i extra pohár a speciální cenu (kvalitní kaprový prut v hodnotě přes 1500kč) pro „Nejlepšího Košťálováka“ žel...nebylo ho komu předat...
účast členů MO Košťálov – čistá nula. Závodníků se sice sešlo přes 40, závody se vyvedly a výkonný tablet byl jen jednou z opravdu pěkných cen, ale ten nepředaný pohár u mne na poličce, mi stále připomíná, že doma bývá opravdu málokdo prorokem....i když doma...ono je to z Pardubic už celkem štreka...
Nicméně otázka co dál, jinak a lépe se víc než nabízí, že?

Rozhodl jsem se, že tento rok, budu-li živý, zdravý a povolaný, uspořádám závody v pozdějším než  klasickém květnovém termínu a to první červnovou neděli – 5.6.2016  a tentoktát to bude o opravdu mimořádně atraktivní cenu – FullHD LCD televizi s víc než metrovou úhlopříčkou! Tak snad to bude lákadlo i pro naše členy. Každopádně košťálovští členové budou mít pohár i pěknou cenu pro nejlepšího závodníka z NAŠÍ organizace opět připravenou. Tak snad podruhé, znovu a lépe...to už vyjde?

Těším se!

Jirka Vágenknecht