Historie

Dějiny rybářství v Košťálově – výtah z obecních kronik

V naší krajině byla již v dávných dobách hojnost ryb, o čemž svědčí i staré zápisy. Kupříkladu roku 1536 poháněl pan Vilém z Valdštejna a na Lomnici u komorního soudu v Praze pana Jana Furtala z Letek, vině jej z pokuty 100 kop grošů českých proto, že byl roku 1532 viděn od lidí pana Viléma, že proti zápovědi zřízení zemského, přijel s ručnicí k řece Olešce. Furtal byl úředníkem pana Zikmunda Smiřického za Smiřic a tvrdil, že od svého pána měl poručeno, kdyby koho zasáhl na gruntech Smiřických ryby loviti, aby jej pobral jako lotra.

Roku 1626, na statku čp. 33 zůstal dluh po Adamu Kašpárkovi do důchodů Dřevěnických, za obilí, sůl, ryby a máslo, 4 kopy a 30 grošů českých. Roku 1641 v pátek na den svaté Lucie, převzal tentýž grunt Jan Schovanec, ten dlužil do důchodu panství Dřevěnicko-Oulibickému za ryby 42 grošů českých a 2 denáry.

Roku 1635 Václav Havelka, sedlák z č.p. 53 měl doplácet za zemřelého otce za máslo a ryby 42 grošů českých do vrchnostenských důchodů panství Dřevěnicko-Oulibického. Roku 1649 tutéž chalupu převzal Jiří Studnička, a měl platiti společnosti mezi sousedy za ryby 42 grošů českých.

Z počátku 17. století je také zpráva, že v Olešce žijí štiky, parmy, pstruzi, bělice, mřenky, kleňata, úhoři, mihule, raci a další fauna, v pobřežních dutinách též vydra.

Kronikář Fučík si napsal: „Dokud průmyslové závody neznečišťovaly vodu v Olešce, bylo v této říčce hojně ryb, které jsou častým pokrmem v domácnostech.“

Mezi přídavky k živnostem býval často kotlík na vaření ryb. Ty se kupovaly od obce, nebo z panského důchodu (viz. uvedené příklady).

Jeden z prvních popisů povodí Olešky najdeme v Zevrubném popisu Království Českého, vydaném nakladatelem F. Kytkou v Praze roku 1888 pro Okresní hejtmanství Semilské:

„Oleška, jinak Voleška, Olešná, s přítoky Tampelačka, Kundratický potok, Popelka, Bělská bystřina, Stružinecký potok a Žlábek, zvaný Hořenský potok. Oleška vzniká ve Studenci, protéká Bělou, Libštátem, Košťálovem, a v Semilech se vlévá do Jizery. V době, kdy taje sníh, nebo za deštivé doby pomáhá rozvodňovati Jizeru, sama záplavy způsobujíc.“

„Oleška přijímá z prava Tampelačku, přišlou z Roztok, tekoucí dílem Bělou. Dále vnímá potok Svojecký, pramenící ve Svojku. Doleji přijímá potok Kundratický, vzniklý v bažinách na severu Kundratic. Tento přijímá zprava ještě dosti vydatný přítok, potůček Valdický. Po levé straně Rokytku z Nové Paky, potok Popelku, vznikající ve Staré Lomnici a tekoucí městem Lomnicí nad Popelkou a obcí Nová Ves, pod níž přijímá zprava potok Černou, od Syřenova přišlý, načež se vlévá v Ústí u Staré Paky do Olešky. Dále Oleška přijímá bystřinu Bělskou z Bělé, a doleji Želechovský potok, přicházející ze Želech (Rudolfovi). Dále pak Stružinecký potok, zvaný též Žlábek, přicházející ze Stružince, kde napájí dva rybníčky a ústí do Olešky v Košťálově. Doleji pak potok Hořenský, zvaný v dalším toku těž Slánský, který pramení v Tuhani, protéká Hořenskem, Slanou a Nedvězím, kde se posiluje přítokem zvaným Viten, a ústí do říčky Olešky v Bořkově.“

Oleška pramení v nadmořské výšce 525 metrů, a vtéká do Jizery v Semilech, v nadmořské výšce 318 metrů . Výškový rozdíl je tedy 207 metrů. Roku 1888, na dotaz okresního hejtmanství v Semilech, zdali František Melchers, panský lesní v Košťálově, č.p. 101 dovolil chytati ryby Františku Nožičkovi, odpověděl zdejší obecní úřad, že ano, ale jen za denního světla, a že musí mít u sebe dokumenty, povolující mu lovení ryb.

Roku 1889 zdejší obecní oznámil Okresnímu hejtmanství v Semilech, že obec Košťálovská Olešnice má Olešku a dva potoky, v nichž má pan Karel, kníže z Trautmansdorfu právo loviti ryby.

Založení družstva VOLEŠKA a boj o získání říčky Olešky.

11. května roku 1931 se konala v hostinci Jana Kosiny č.p. 50, schůze 16 občanů, za účelem založení rybářského klubu, později rybářského družstva.

Předsedou byl zvolen Josef Sedlatý, obuvník z č.p. 48, jednatelem Jan Vrbata z č.p. 234, místopředsedou Jan Drbohlav, tovární dělník, pokladníkem Rudolf Devátý, porybným Julius Škorpil, a prvními členy družstva byli: František Holata ml., František Holata st., Jan Braun, Bohuslav Holubec a František Vrbata z čp. 182.

Dne 14. června tohoto roku bylo stanoveno zápisné 10 Kčs, mimořádný příspěvek 2 Kčs, a členský podíl 25 Kčs.

Družstvo Voleška zřídilo na gruntě Františka Janďourka, čp. 70 sádky k chovu ryb, které jsou napájeny vodou z Želechovského potoka. Pozemek pro sádky byl pronajat na 12 roků, za roční poplatek 120 Kč. Sádky byly zbudovány dobrovolnou prací členů družstva.

Družstvo podalo zdejší obci žádost, aby pro něj vydobyla právo k rybolovu. Toto právo bylo však podle podání v záboru Pozemkového úřadu po hraběti Trautmansdorfovi, proto se obecní zastupitelstvo usneslo podat žádost o povodí a rybolov, aby pak mohl být revír pronajat rybářskému družstvu, nebo jinak zhodnocen.

Žádost o pronájem rybolovu byla také zaslána důchodovému úřadu panství Rumburk – Radim v Dřevěnicích u Jičína, avšak k vyřízení této žádosti nedocházelo, protože jí tento úřad předal panskému lesnímu úřadu v Jičíně.

Při osobní urgenci bylo tímto úřadem sděleno, že veškeré vodní toky panství Rumburk – Radim jsou předány do vlastnictví Československého státu, a že správu nad nimi má ředitelství státních lesů a statků v Liberci. Byla tudíž vyslána osobní deputace do Liberce a byl požádán tehdejší ministr zemědělství Bohumír Bradáč o intervenci, a k tomuto také poslanec Dubický, a okresní důvěrník agrární organizace Jan Kubánek z Kněžnic u Libáně. Poté ředitelství lesů a statků zaslalo urychlenou zprávu, že Košťálovský úsek Olešky obdrží město Semily, na základě dřívější úmluvy se státem, jemuž město Semily předalo zdarma všechny svoje vody do správy.

Družstvo Voleška podalo tedy žádost městu Semily o pronájem vod, kterou kladně podporoval sám starosta města, pan Vavřík, a předseda rybářského odboru David.

Avšak následkem zápolení o povodí a rybolov v Olešce ožil v Semilech smysl pro rybářský sport, a byl i díky tomuto obnoven rybářský klub, do něhož se nejprve přihlásily někteří zdejší jednotlivci, a později i samotné družstvo Voleška.

Rybářský klub v Semilech obdržel do své správy celý svůj dřívější úsek řeky Jizery s některými přítoky, mezi nimi též říčku Olešku.

Košťálovskému rybářskému družstvu, jakožto členu byla přidělena část Olešky, a s tím mu bylo umožněno klásti návnadu, zvelebovati rybářský sport, a vůbec řádně hospodařiti, tj. rybařiti.

Snahám zdejší obce a družstva získat povodí pro rybolov v říčce Olešce činil největší překážky MUDr. Otto Kubát ze Semil, jakožto předseda rybářského klubu Ichtis, také se proti těmto snahám postavil Stanislav Štolc, ředitel zdejších Štěrkových podniků, a tito dva získali pro svůj názor bývalého předsedu zemského správního výboru v Praze, Josefa Crhu, a ten intervenoval v neprospěch obce a rybářského družstva Voleška u ministerstva zemědělství v Praze. Zápas o získání Olešky pro zdejší družstvo trval do roku 1933.

Roku 1932 obec pronajala družstvu právo rybolovu ve Stružineckém potoce (jinak podhorském, nebo též Žlábek zvaném) na dobu 6. let, za roční poplatek 30 Kč.

Rybářské družstvo se usneslo, aby každý člen odpracoval 250 hodin na úpravě rybníčků, a složil hotově 200 Kčs.

Založení rybářského spolku v Košťálově.

Roku 1933 se podařilo získat povolení pro rybolov na říčce Olešce pro samostatné družstvo Košťálov, a tento rok je považován za založení rybářského spolku v Košťálově.

V tomto roce byl předsedou družstva zvolen František Janďourek, rolník z č.p. 70 a spolek obdržel od Zemědělské rady 5 000 kusů potěru pstruha obecného za 95 Kčs.

Nezaměstnaným ve zdejší obci daroval spolek na Vánoce po jednom velkém kapru. Příjem družstva tohoto roku činil 6 294,35 Kčs a vydání 7 018,10 Kčs.

V roce 1934 z rybníčků unikl nezjištěným způsobem pstruží plůdek do potoka, zbylo zde pouhých 250 kusů.

Kapři v násadě jdouc velice zvolna, čehož je příčinou studená a tvrdá voda.

V tomto roce obec snížila spolku nájemné ze Stružineckého potoka na 20 Kčs ročně, a vyzvala družstvo, aby podalo obci vzorek vody z tohoto potoka opatřený za přítomnosti dvou svědků, aby mohlo být zakročeno proti znečišťování vody mechanickou tkalcovnou Kučera ve Stružinci.

V roce 1935 před vánočními svátky přikoupil spolek konsumní ryby ještě odjinud, a to v okrouhlé váze tří metrických centů. Příjem tohoto roku činil 5 128,70 Kčs a vydání 3 716,20 Kčs.

V roce 1936 spolek obdržel subvenci 3 258,80 Kčs od Zemědělské rady. Členský příspěvek byl stanoven na 15 Kčs.

V roce 1937 spolek obdržel od správního výboru Zemědělské rady v Praze 3 000 kusů plůdku za 39 Kčs. Bylo usneseno nevydávat rybářský lístek osobám, které nebudou uznány za sportovce. Příjem v tomto roce byl 5 211,20 Kčs a vydání 5 045,60 Kčs.

V roce 1938 nastaly v rybářském spolku rozpory, a to zřejmým zásahem zvenčí, tj. nečlenů. Do jedné ze schůzí se dostavili dva úředníci zdejších Štěrkových podniků, pan Štolc a Mucha, svou přítomností znemožnili klidné jednání. František Janďourek se vzdal předsednické funkce.

Do schůze konané dne 11. srpna 1938, ač nečlen se dostavil, nebo byl pozván ředitel Štěrkových podniků pan Stanislav Štolc, a byl v ní přijat za člena. Zaplatil jednou pro vždy 200 Kčs, a členský příspěvek 15 Kčs, načež byl v doplňovacích volbách zvolen předsedou spolku. Současně byl zvolen nový jednatel, a to pan František Homola, obchodník z č.p. 208. Tak přestalo být vedení spolku záležitostí dělníků a rolníků.

V roce 1938, dne 4. března byl uspořádán v místní sokolovně Rybářský večírek, jehož se zúčastnili četní hosté ze Semil, a to i okresní hejtman. Od správy velkostatku v Bohdanči bylo zakoupeno 400 kg kaprů, 100 kg línů, 50 kg štik a 20 kg okounů k vánočnímu rozprodeji.

V tomto roce byl rybářský spolek též dotázán na vyjádření ohledně stavby hospodářské vodní nádrže (koupaliště), a bylo sděleno: „Rybářský spolek v Košťálově nemá žádných námitek proti projektované stavbě hospodářské vodní nádrže na Janďourkově louce, v blízkosti sádek.

Po určitém období nastala opět změna ve výboru, kde byli zvoleni noví funkcionáři, a to jako hospodář Josef Ulver, a jednatelem Miloš Jandura.

Rybářský spolek existoval až do roku 1956, kdy byl zákonem o dobrovolných organizacích vytvořen Československý rybářský svaz, jako jednotná celostátní organizace.

V tomto roce také nastal zásadní obrat v hospodaření na Olešce výrobou elektrických agregátů. Nejprve se používal přístroj značky „samovýroba na černo,“ a na spolek bylo kvůli tomuto podáno udání od pana Devátého R.

V tomto roce byla též vyhlášena soutěž o největšího pstruha uloveného na povodí Olešky, a k tomuto byl zakoupen též pohár, který jest je putovním, a soutěž o něj se vyhlašuje dodnes. Členská základna čítala v této době 35 členů.

V roce 1957 byl zakoupen pozemek od manželů Skalských v dnešní části obce „dolení konec“ na plánovanou stavbu garáže a skladu (nyní rybárna v Košťálově).

V roce 1958 byly Ministerstvem zemědělství a lesního hospodářství oficiálně předány revíry Voleška 1. a Voleška 2. do trvalého užívání.

Roku 1959 jsme dostali od ministerstva zemědělství agregát číslo 003 zdarma, z důvodu nedostatku vlastních finančních prostředků, a tím jsme mohli zahájit plánovité hospodaření na potocích.

V roce 1960 byla zahájena stavba rybárny v Košťálově. Celá stavba byla postavena brigádnicky, povinnost v těchto letech činila 40 – 50 hodin. Dále byl zakoupen od firmy Kolora bavlnářské závody Semily nákladní vůz značky Škoda, typ 104 z roku 1939, za částku 8 500,- Kčs.

V roce 1961 nás postihla největší katastrofa, kdy nám Národní podnik, Závody průmyslové automatizace v Nové Pace otrávil celé povodí Olešky kyanidy. Na znovuzarybnění jsme dostali po nesmírných potížích 100 000 Kčs.

V roce 1965 bylo z rozhodnutí Okresního národního výboru, odboru vodního hospodářství, energetiky a pro věci zemědělství a lesnictví rozhodnuto, že rybníky Matoušek, Obora v Lomnici nad Popelkou, Kameňák ve Studenci, Tovární v Košťálově, Kučerák ve Stružinci, v Dolích v Nové Vsi nad Popelkou a rybník Hůrka v Levínské Olešnici jsou trvale způsobilé k řádnému rybníkářskému hospodaření, a mohou být začleněny do rybářského revíru Oleška 2. V červnu tohoto roku byly tyto rybníky předány naší organizaci.

V roce 1967 se zvažovala výstavba umělé líhně a bytové jednotky u rybárny, z důvodu technické náročnosti se toto neuskutečnilo.

V roce 1970 měla naše organizace již 112 členů.

Roku 1974 bylo zřízeno celokrajské hospodaření, a začali se postupně rybářské revíry dělit na vody pstruhové a mimopstruhové, toto dělení bylo dokončeno k 1.1.1978.

V roce 1980 byl zakoupen od Národního podniku Kolora nákladní automobil Avie 30, za kupní cenu 55 268,- Kčs.

V červnu se konaly tradiční závody mládeže v praktickém rybolovu na rybníku Obora v Lomnici nad Popelkou. Zvítězil Martin Salaba, který dosáhl 974 bodů.

Celkem naši členové ulovili na Volešce 3 194 ks pstruhů o váze 804 kg, 97 sivenů o váze 23 kg, a na naší vodě mimopstruhové 136 kaprů, 171 línů, 13 úhořů, 58 okounů a 7 štik. Ke konci tohoto roku měla naše organizace již 167 členů, z toho 8 žen a 23 dětí do 15-ti let.

Roku 1981 byl sestaven nový výbor, jeho předsedou se stal Jaroslav Houžvička, narozený roku 1947, místopředsedou Miroslav Janata, jednatelem Vladimír Bubeník, a hospodářem Čestmír Škorpil, který od roku 1954 zastával funkci předsedy. Dále byla provedena regulace toku Volešky v Košťálově, a snížená brigádnická povinnost na 15 hodin ročně.

V roce 1982, dne 28.6. došlo k destrukci uskladňovací nádrže tekutého hnoje v Levínské Olešnici . Zasažen byl rybník Hůrka, a přes odtok následně celý tok Volešky.

V roce 1983 jsme z důvodu oprav byli nuceni vypustit rybník Hůrka v Levínské Olešnici. Bylo sloveno 300 ks kaprů, 500 kg línů, 1 500 kg karasů, 70 ks úhořů, 129 ks candátů a 60 ks štik. Oprava trvala až do podzimu roku 1985.

Do Volešky bylo téhož roku nasazeno 9 092 kusů pstruha obecného, a na podzim dodáno 110 000 jiker do líhně Jilemnice.

V roce 1985 jsme byli nuceni opustit rybník Obora v Lomnici nad Popelkou, a předat ho Státním lesům, pobočka Hořice v Podkrkonoší.

V roce 1987 odstoupil ze zdravotních důvodů hospodář Čestmír Škorpil, a na jeho místo byl zvolen Zdeněk Knap, který v tomto roce též odstoupil, a byl nahrazen dosavadním zástupcem hospodáře, Milanem Stránským.

V roce 1988 byla u rybárny vystavěna nádrž na krátkodobé přechování ryb. Naši členové v tomto roce ulovily 4 655 ks pstruhů o váze 1 390 kg. Organizace měla celkem 244 členů.

V roce 1991 byly rybníky Kameňák ve Studenci a Lom v Lomnici nad Popelkou vyčleněny ze společného rybolovu na Malou vodu, s označením revír Voleška 1 Z, číslo 451785. Od tohoto roku zarybňování na nich provádí pouze místní organizace na vlastní náklady. Rybolov na těchto rybnících je umožněn pouze členům MO ČRS Košťálov.

V roce 1993 proběhla výroční schůze k oslavám 60 let trvání spolku v Košťálovské sokolovně. Jako host se zúčastnila paní Jiřina Bohdalová.

V roce 1998 bylo ukončeno hospodaření na rybníku Matoušek v Lomnici nad Popelkou, z důvodu velmi vysokých nároků vlastníků, a byla zakoupena maringotka k rybníku Hůrka v Levínské Olešnici.

V roce 1999 začala stavba rybníku v Kundraticích. Kolaudace, napouštění, a zarybnění proběhlo v roce 2001. Dále odstoupil dosavadní předseda Jaroslav Houžvička st., a tuto funkci přijal dosavadní místopředseda Miroslav Janata, funkci místopředsedy přijal Jaroslav Houžvička ml. V Levínské Olešnici se začal budovat chovný rybník za kravínem, který byl již v roce 2000 dokončen.

Od 1.1.2000 jsme vstoupily do celosvazového hospodaření.

V roce 2002 byl zvolen nový výbor, jeho předsedou se stal Jaroslav Houžvička ml., místopředsedou Miroslav Janata, jednatelem a vedoucím mládeže Petr Kubán, hospodářem zůstal Milan Stránský. V tomto roce byl zakoupen bateriový agregát LENA.

V roce 2005 byl rybník v Kundraticích začleněn jako další rybník, typu Malá voda, vyhrazený pro rybolov našich členů.

V roce 2006 byl zakoupen bateriový elektrorybářský agregát IG 200/2.

V roce 2009 byla zakoupena nákladní dodávka CITROËN JUMPER, kterou jsme vybavily profesionální přepravní bednou na ryby, včetně vzduchování. Dále jsme odkoupili od pana Sedláčka pozemek o výměře 1162 m2 u rybníku Hůrka v Levínské Olešnici pro umístění maringotky a chatek pro rekreaci našich členů.

V roce 2011 se nám podařilo po 27 letech opět získat rybník Oborský do pronájmu od města Lomnice nad Popelkou, který byl začleněn od roku 2012 jako Malá voda pro rybolov našich členů.

V roce 2012 jsme byli nuceni po 47 letech ukončit hospodaření na rybnících Břízky a Kameňák ve Studenci, a předat je vlastníkům, manželům Matysovým, podařilo se však pronajmout nádrž v areálu závodu Technolen od města Lomnice nad Popelkou k chovu ryb.